5 - Lázeňské korzo s Mattoniho vodopádem

Centrální prostor lázní v Kyselce byl upraven ke korzu lázeňských hostů, jejichž kroky směřovaly od kolonády k Lázeňské restauraci. Velká kolonáda svým toskánským sloupovím programově navazovala na obdobné empírové a klasicistní stavby v nedalekých Karlových Varech. Původně drobný zájezdní hostinec byl zřejmě v roce 1872 rozšířen boční přístavbou s terasou a pergolou k venkovnímu posezení. Kolem roku 1885 nechal Heinrich Mattoni provést přístavbu restaurace do pravidelné symetrické dispozice v duchu oblíbené anglické předměstské vily (cottage) s dekorativně vyřezávanými štíty. Vedle kolonády stál ještě hrázděný objekt Divadelního a koncertního sálu (Konverzationsaal) a drobný altánek ve švýcarském stylu. Nemohla zde chybět ani tradiční meteorologická stanice a barometr. Svah pod Ottovým pramenem byl romanticky upraven s kaskádami vodopádů a jezírek, napájených vodou z Ottova pramene. Do skály pod Ottovým pramenem byla vytesána jeskyně (grota), otevřená mohutnou arkádou z kyklopského zdiva, vynášenou kamenným sloupem s vytesaným sousoším boha moří Neptuna s trojzubcem v ruce. Samotný vstup do jeskyně hlídal ještě ležící lev. Vnitřní prostor jeskyně je sklenut kamennou valenou klenbou. V zadní části spadal Ottův pramen do kamenné jímky a odtud samospádem přes několik přepadů vytvářejících vodopád, až do jezírka u Lázeňské restaurace. Spadající pramen střežila u jezírka plastika skřítka. Vodopád měl evokovat, stejně jako například v Baden-Badenu, slavný vodopád z Gasteinu. Při cestě k pavilonu Ottova pramene byla ve svahu zřízena odpočinková místa s lavičkami a další drobná grota, kde měla být umístěna busta dr. Löschnera, zřejmě podle projektu architekta Alfréda Bayera z roku 1907. Nad grotou byla postavena sloupová pergola s vyhlídkou. Okolní lesy byly protkány sítí promenádních cest s vyhlídkami na lázně a řeku Ohři.