Historie lázní v Kyselce

První zmínka o Bukové kyselce pochází z roku 1522 z balneologického spisu Dr. Václava Payera, lázeňského lékaře z Karlových Varů. Pod Bukovou skálou (Buchstein) vznikla malá ves, která posléze získala jméno Puchstein, a protože patřila ke Kysiblu (Stružné), byla označována Giesshübl-Puchstein či Giesshübl-sauerbrunn. V roce 1687 povolil hrabě Heřman Jakub Černín bezplatné čerpání pramene. Kolem roku 1790 byla kyselka stáčena a expedována v kameninových džbáncích. Na konci 20. let 19. století pak u pramenů založil hrabě Wilhelm von Neuberg malé lázně. Byly zde tehdy postaveny lázeňský dům, syrovátková léčebna, kolonáda a zájezdní hostinec. Nad pramenem Bukové kyselky stál kruhový pavilon. Na počest návštěvy řeckého krále Otty I. v roce 1852 bylo zřídlo nazváno Ottův pramen a příštího roku nad ním vyrostla kolonáda. Nejvýznačnější vývoj ale začal roku 1867, když si prodej kysibelské kyselky pronajal obchodník s karlovarskou minerální vodou Heinrich Mattoni. V roce 1873 pak Mattoni celé panství zakoupil a zahájil novou velkorysou výstavbu. Z malých empírových lázní se staly velkolepé lázně s proslavenou minerální stolní vodou - Mattoniho kysibelkou. Lázeňské a provozní budovy jsou dosud unikátním celkem dokumentujícím éru vrcholného rozkvětu lázní a s nimi i celého západočeského lázeňství.

Okolí lázní bylo upraveno v přírodně krajinářském duchu a uzpůsobeno k procházkám, které byly lázeňským hostům doporučovány jako doplňková léčebná kúra. Lesy v duchu místních pověstí oživovaly báje o skřítcích z nedaleké Šemnické skály, kteří měli, spolu s vílou Egerií, ochraňovat prameny. K uctění tajuplných skřítků se u cest k pramenům osazovaly jejich sošky. Pozor, nejsou to běžní zahradní trpaslíci, ale skřítkové. A jeden z nich nás bude celou stezkou provázet.